Galerie U Bílého jednorožce v Klatovech
7. 8. - 25. 9. 2011
vernisáž v sobotu 6. srpna v 17 hodin

Zdeněk Sýkora
3. února 1920 – 12. července 2011

Krajinomalba Zdeňka Sýkory, paralelní s jeho abstraktní tvorbou, nebyla od šedesátých let téměř reflektována, případně byla zmiňována jen okrajově, či dokonce negativně jako určitý anachronismus, kterého se jinak progresivní umělec nedokázal vzdát. Malířovy výpravy do přírody byly v lepším případě chápány pouze jako praktická součást jeho pedagogického působení.

Zdeněk Sýkora se po svých malířských začátcích, které se odvíjely v duchu surrealistické a postkubistické inspirace, obrátil koncem čtyřicátých let ke studiu přírody. Následujících deset let pro něj byla krajina hlavním tématem a inspirativním přirozeným prostředím, v němž mohl ověřovat své teoretické znalosti malířského tvarosloví, především francouzské provenience - barbizonské školy a posléze postimpresionistů. Motivy nacházel jak v Lounech, tak ponejvíce ve volné přírodě, v bezprostředním i vzdálenějším okolí rodného města. Střídmé kompozice polí, luk a částí lesa střídaly průhledy alejemi a pohledy na řeku Ohři, někdy se vzdáleným panoramatem Českého středohoří. Výběr námětů prozrazuje nejen bezprostřední okouzlení ve smyslu vizuálního zážitku, ale i vnímání a pochopení krajiny v jejích nadčasových hodnotách. Snad také proto umělec opustil poměrně záhy impresionistické výrazivo a vývoj jeho malířských prostředků směřoval k neiluzivní, barevněplošné skladbě. V této fázi se pro něj rozhodující stalo setkání s kolekcí děl Henriho Matisse v Ermitáži v roce 1959. Matissova postupná lapidarizace formy sériovým opakováním motivu, spolu s osvobozením barvy i linie od závislosti na skutečnosti, to vše jej uchvátilo a přesvědčilo o správnosti vlastní aktuální cesty. Rozpracované i nové obrazy už Sýkora maloval pod dojmem tohoto zážitku a rozsáhlý cyklus Zahrad, který v té době vznikal, znamenal definitivní přechod od zobrazování předmětného světa k vytváření jeho abstraktního ekvivalentu. V průběhu necelých tří let se původní organické formy prvních zahrad z roku 1959 postupně a přirozeně geometrizovaly až k poslednímu obrazu tohoto volného cyklu - Zahrada / Kompozice, 1961, který je už jednoznačným přechodem ke geometrické abstrakci. Ačkoli se poté věnoval především abstraktní tvorbě, před krajinný motiv se často vracel.

Tento výstavní soubor navazuje na stejnojmennou prezentaci, která se uskutečnila loni v karlovarské Galerii umění. Není však identickou reprízou, obsahuje díla, která se v tomto kontextu ještě neobjevila. Když jsme výstavu připravovali, nepředpokládali jsme, že by se mohla stát jakýmsi epilogem. V závěrečné fázi příprav umělec umřel, výstavní koncept se však už nezměnil. Představuje krajinářskou tvorbu autora, který je v odborných kruzích vnímán především jako progresivní tvůrce struktur a linií. Téma krajiny však pro něj bylo východiskem a trvalou inspirací a jako takové si bezesporu zaslouží naši pozornost. Zároveň má být i symbolickým poděkováním generací žáků, kterým Zdeněk Sýkora „otevřel oči“. Přivedl je nejen k pochopení krajiny, ale naučil je rovněž rozeznávat skutečné hodnoty výtvarného umění.

Jan Samec, srpen 2011

sykora-pozv..pdf(0,31MB)

foto Jiří Strašek

foto Václav Vojta