kostel sv. Vavřince v Klatovech
17. 7. - 30. 10. 2011
vernisáž v sobotu 16. 7. v 15 hodin
Výstava prodloužena do 30. října 2011

LAUDACIO

O Michalu Trpákovi nemohu říct, že jeho uměleckou tvorbu a samotný posun v ní sleduji dlouhé roky. Je to dáno jednak autorovým mládím, jednak naším prvním setkáním teprve před několika roky. Od našeho setkání se však s Trpákovými sochami potkávám při jejich prezentacích v kontextu velkých sochařských přehlídek na ruzyňském letišti v Praze, v centru Českých Budějovic , nebo při náhodných procházkách velkými městy. Pokaždé mám pocit, že je to fajn se potkat s autorem na nečekaném místě prostřednictvím jeho děl.

Jihočeský sochař Michal Trpák se narodil před téměř třiceti roky v Českých Budějovicích. Nejprve studoval Střední uměleckoprůmyslovou školu, obor kamenosochařství u Akademického sochaře profesora S. Zadražila. Jeho další kroky za uměleckým vzděláváním vedly na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou do ateliéru Akademického sochaře J. Beránka, kde absolvoval v roce 2007.

Jeho díla vznikají vesměs v jeho Budějovickém ateliéru, nebo na různých studijních pobytech, sympoziích a stážích. V roce 2000 v Soulu a Kyongju v Jižní Korei. V roce 2001 v Hořicích v Podkrkonoších. O tři roky později na dvouleté stáži na Taideinstitutu ve finském Lahti, nebo později v Kanadě ve Vancouveru na Emily Carr Institutu.

„Humanoidi“ – betonoví lidé spěchající velmi cílevědomě, nejspíš do práce, jejichž část je vystavená v útrobách neosobního obřího nákupního centra Palladium v Praze nebo na pěší zóně v Českých Budějovicích, jsou jedním z typických Trpákových sousoší. Takto nainstalované objekty v prostoru nemají šanci uniknout pozornosti byť náhodného kolemjdoucího.

Široký akční rádius zahrnuje kromě Trpákovy vlastní tvorby i pořádání různých sochařských prezentací ve volném prostoru, kde představuje kromě svých děl i díla kolegů sochařů. Nejznámější z těchto projektů je zřejmě sochařská instalace na českobudějovickém náměstí a v okolním centru jihočeské metropole. Zde spatřily světlo světa kromě jiných objektů Myslitelé na vysokých židlích umístění poprvé zde před radnicí. Dalším zajímavým objektem vzniklém na posledním plenéru, již čtvrtém v pořadí, je socha třímetrové mouchy s názvem „Co je štěstí?“ umístěná na Černé věži v Českých Budějovicích. Díla Michala Trpáka jsou nepřehlédnutelná a oslovují tak diváka přímo na ulici.

Výstava „DIALOGY MIKROKOSMŮ“ je průřez autorovou tvorbou za poslední čtyři roky, doplněný o několik zcela nových soch a instalací připravených přímo pro výstavní prostory v kostele Sv. Vavřince v Klatovech. Jeho sochařská díla zaplňují interiér kostela i vnější prostor v jeho bezprostřední blízkosti. Objekty i obrazy přicestovaly z Trpákova rodiště z Českých Budějovic a z Prahy, kde opustily svá výstavní místa v centru města.

Hned před vstupem do kostela pozvednou návštěvníkovi obočí „Myslitelé“. Ze stropu visící „Svobodná zajatkyně“ a „Cherub současnosti“, mu naopak zakloní hlavu. Zajatkyně ve zlaté kleci je sice obklopena materiální svobodou, ta je však vykoupena duševním zajetím. „Cherub současnosti“ nás zase nechává na pochybách, zda jsme jím hlídáni, nebo pouze sledováni. To dokládá i obraz promítaný do oka na hlavním oltáři snímaný kamerou umístěnou v jeho křídlech pod stropem kostela. Jedním ze stěžejních děl je sochařská instalace s názvem „Bohatství?“ navozující polemiku o hodnotě věcí.

Jiné objekty obsahující další informační nadstavbu nebo korespondující se současnými komunikačními médii probouzejí v návštěvníkovi zvědavost a nahodile i důvěrně ho provází svým sdělným příběhem. Dvousoší „Setkání mezi pixely“ je zpodobněním lidí na hraně digitálního a počítačového světa. Dvě sochy „Dialog“ mající místo hlav počítače mají profil na Facebooku, kam se mohou posílat vzkazy. Je to obraz dnešní doby – technicky odcizené, s absencí přímé mezilidské komunikace.

Na opačném pólu vnímání přetechnizovaného odcizení se nachází instalace „Na vlnách inspirace“. Jsou zde dvě židle a stolek s otvory, ve kterých je víno, které si může návštěvník vývrtkou otevřít a s někým, kdo je mu blízký si přímo ve výstavě vypít sklenku. Tato okouzlující i odzbrojující záležitost umístěná v jedné z kójí kostela je nasvícená lampou v rohu prostoru a přináší nadějnější polohu životních postojů.

Bohužel jsme nemohli umístit Gaju, jakýsi strom života ve tvaru ženského těla, který byl sochařem vytvořen pro kostel Sv. Vavřince ze země jeho vlastní zahrady, osázený vegetací a vybavený zavlažovacím systémem. Tento strom života měl přinést zase jiný akcent a uvědomění si sepjetí s přírodou.

Trpákovy objekty v sobě nesou vizi tušení, touhu po uchopení neznámého i možnost jeho rozkrytí, ironii, pochopení i soucit. Kromě dialogů mikrokosmů se snaží také o dialog s divákem a architekturou místa, o sdílení pocitů, o kladení otázek a o případné odpovědi na ně.

Na Klenové, 14. července, 2011
Helena Fenclová – kurátor výstavy

Michal Trpák na ČT2 / kultura.cz

pozvnka-trpak.pdf(0,73MB)

foto Jiří Strašek

foto Václav Vojta