Galerie U Bílého jednorožce v Klatovech

16. 5. - 25. 7. 2010

Vernisáž v sobotu 15.5. v 15.00

Není mnoho českých umělců, kteří se podíleli na formování nějakého důležitého světového směru. Jedním z nich je Milan Kunc, jeden z představitelů návratu figurativního obrazu v 70. letech minulého století po období, kdy internacionální scéně dominovaly konceptuální tendence. To ostatně mohl sám zažít jako žák Josefa Beyuse a Gerharda Richtera na düsseldorfské akademii, kde byla klasická malba považována za zcela překonaný a neaktuální projev. V té době už měl za sebou téměř čtyři ročníky pražské akademie, vyloučení kvůli údajnému nedostatku talentu a následnou emigraci do SRN v roce 1969. Na přelomu 70. a 80. let pak založil spolu s dalšími dvěma spolužáky Čechem Janem Knapem a Němcem Peterem Angermannem (ten měl v Klatovech výstavu loni) skupinu Normal, která s německými Neue Wilde či italskou transavantgardou spoluutvářela podobu postmoderního malířství.

Proti vážnosti všech, kteří v umění viděli nástroj revoluční proměny světa, postavili humor, proti zakódovanému jazyku světa umění tradiční obrazovou řeč. Ale především to bylo dráždivé spojení výsostné malířské kvality, břitkého intelektu, díky kterému si svůj postoj dokázali suverénně teoreticky obhájit, a něčeho zdánlivě pokleslého: banality, idyly, kýče. První desetiletí Kuncovy tvorby se neslo ve znamení „trapného realismu" a „ost-popu", jakési východoevropské parafráze pop artu, v níž pracoval se symboly komunistické ideologie. Ironie se však z jeho obrazů stále více vytrácela, aby posléze dospěl k osobní verzi klasicismu, kde kritické hledisko ustoupilo pozitivním obsahům a obraz zbaven všech mimovýtvarných aspektů se stal estetickým zážitkem an sich.

Kurátorem výstavy je Marcel Fišer. K výstavě vychází kniha Milan Kunc: Portréty, vydaná ve spolupráci s Nakladatelstvím Arbor vitae a Muzeem umění v Olomouci.