Sýpka Klenová 

2. 6. - 8. 9. 2024

Péter Bátory, János Brückner, Máté Fillér, Ottó Szabó, Márton Emil Tóth

(Mudboys: János Brückner, Márton Emil Tóth)
Kurátor: Petr Krátký

Grafika: Šimon Vlasák a Markéta Mášová

„Chtěli jsme vystoupit z běžných kolejí našich životů, byť jen na nějakou dobu. Nevěděli jsme přesně proč, ani co by se mělo stát. Šlo nám o proměnu v novou existenci. Změnit naše bytí. Sama příroda nám tuto metamorfózu umožnila. Lidské tělo zcela pokryté bahnem ztrácí znaky civilizované lidské bytosti a stává se jen napůl člověkem a napůl něčím jiným - přírodou, hmotou, instinktem - ani dobrem, ani zlem.“

Mudboy ztělesňuje aktuální společné alter-ego pěti maďarských umělců, kteří spolupracují již patnáct let pod označením Nem mi voltunk! Crew (We Didn't Do It! Crew). Členy volného uskupení jsou Péter Bátory, János Brückner, Máté Fillér, Ottó Szabó a Márton Emil Tóth. Každý z nich představuje jedinečnou a nezaměnitelnou část celku, který se vyznačuje širokým spektrem uměleckého záběru od klasických výtvarných disciplín jako je malba, socha nebo grafika až po novomediální nebo dramatickou produkci.

Výstava s jasně artikulovaným sdělením nastiňuje rozličnými mediálními formami komplikovanost dnešního světa a nabízí možný návod k jeho hlubšímu porozumění skrze průvodní charakter Mudboye, postavy nacházející se někde mezi světem člověka a přírody. Kreativní existence zpochybňuje konvenční představy o podmínkách našeho počínání, následcích a důsledcích bytí ve světě a současně k němu nabízí možnou alternativu. Stvořená figura se pak stává v různých podmínkách jen jinou verzí sebe sama a v závislosti na konkrétních situacích svobodným průvodcem v proměňujících se obrazech, dějích a příbězích.

Přírodní živly - půda, voda, oheň a vítr formovaly od nepaměti naši krajinu i nás samé. Projevují se v závislosti jeden na druhém. Bahno je spojením vody a půdy. Reprezentuje něco ošklivého, špinavého ale zároveň životadárného a užitečného. Ne náhodou jej autoři používají způsobem připomínajícím dávné rituály. Stává se tak odkazem vedoucím nás dějinami lidských civilizací na pole, kde po pravidelných záplavách úrodné bahno zušlechťuje půdu, do měst, kde se ze směsi vody a hlíny staví domy, zpevněné vysycháním na slunci, později po výpalu v peci se ze stejného materiálu stává tvrdá, ale zároveň křehká kamenina. Na hliněných deskách se dochovaly první písemné záznamy. Jedná se o přírodní směs s nezměrným množstvím způsobů využití, jak nám dějiny dokládají. Bahnu také nelze upřít jeho až zázračné léčivé účinky…

Reverzibilita materiálu umožnuje po následném odpaření vody jednotlivé prvky od sebe znovu oddělit a cyklus proměny může být znovu započat.

Uměle vytvořené hranice mohou být narušeny.

Uznání nezpochybnitelného významu přírody je nezbytné pro další zdravý vývoj společnosti, jejíž proměna nikdy neustává a může být v důsledku tak nepředvídatelná jako například ničivé sesuvy půdy.

Téma se dotýká aktuálních otázek rezonujících současnou společností, jako je environmentální krize, hledání udržitelných obnovitelných zdrojů anebo minimalizování ekologické stopy každého jedince a má reálný potenciál k oslovení všech, kteří se rozhodnou být k předkládaným možným řešením otevření.  

Projekt, na základě přirozeného potenciálu přírodních sil, prozkoumává transformaci lidského těla, jako nástroje, skrze který chápeme okolní svět a kterému z různých, nejen civilizačních důvodů, můžeme přestávat rozumět.

V autorské instalaci objektů, fotografií, videí a performance výstava představuje ucelený soubor prací z posledních čtyř let, ve kterých se upřednostňuje hlavně jejich smyslová stránka spolu s možností si je až fyzicky prožít.

MUD-pozvanka.pdf(2,61MB)