Svět jako struktura, struktura jako obraz

Galerie U Bílého jednorožce Klatovy, zámek Klenová 

Rozsáhlý výstavní projekt připravili Jaroslav Vančát a Aleš Svoboda ve spolupráci s komisařkou výstavy Helenou Hrdličkovou speciálně pro dva hlavní výstavní prostory Galerie Klatovy/Klenová. Jeho cílem je prozkoumat, popsat a představit ony tendence české výtvarné tvorby od poloviny 60. let, které jsou založeny na užití rozsáhlého počtu elementů nadřazeny předem očekávaným celkům. Tyto tendence, navazující na analýzu objektu u Cézanna, v kubismu, dadaismu a surrealismu, se objevují i v poválečném umění a teprve postupně získávají nové obsahové vyznění. V šedesátých letech je možno identifikovat celý proud výtvarných umělců, kteří se tímto tématem zabývali. Např. Z. Sýkora, R. Kratina, H. Demartini, K. Malich, J. Kubíček vytvořili díla, jejichž prvky měly geomterickou povahu a často také geometrizované, seriální uspořádání. Postupně však, zejména u Sýkory a Malicha, částečně též u Kratiny, začala převažovat řešení, ekvivalentní strukturalistickému přístupu v přírodních a humanitálních vědách. Výstava dále sleduje, zda a jakým způsobem došlo v dalších téměř padesáti letech k poměrně těchto elementů a jejich vztahů až k limitě, kterou představují systémy, složené z nestejnorodých prvků v nestejnorodých vztazích, jejichž uspořádání nelze postihnout klasickými kompozičními schématy. Přesto i tyto celky začínáme se změnou úhlu našeho nazírání chápat jako svébytné systémy. Na pozadí vývoje tvorby Zdeňka Sýkory, který je jednou z klíčových postav této výstavy, chceme představit díla se strukturálními rysy, vytvořená dalšími tvůrci, ať už k nim dospěli vědomě ( J. Mikeska, P. Kvíčala, I. Kafka, I. Chatrný) či bezděčně při sledování jiných cílů (Vl. Novák, D. Chatrný, P. Pavlík, Vl. Kokolia, M. Gabriel, Vl. Merta, O. Placht, M. Mainer, M. Titlová - Ylovský atd.). Ve vzájemné konfrontaci se tak ocitnou díla založená na geometrických a organických elementech a vztazích.