Galerie U Bílého jednorožce v Klatovech 

Matej Al-Ali, Tomáš Moravec, Michal Pustějovský, Roman Štětina, Viktor Takáč 

 
kurátor výstavy: Petr Krátký

grafické práce: Matěj Moravec
27. 1. – 31. 3. 2024

vernisáž 26. 1. 2024, 18:00

Výstava představuje práce autorů, kteří se před bezmála dvaceti lety poprvé setkali při studiu na Ústavu umění a designu na Západočeské univerzitě v Plzni/ dnes Fakulta umění a designu Ladislava Sutnara (Matej Al-Ali, Tomáš Moravec, Roman Štětina, Viktor Takáč), někteří tam nyní působí také jako pedagogové (Michal Pustějovský, Viktor Takáč), objevili zde témata, kterým se kontinuálně věnují dodnes (Roman Štětina) a přispěli k rozvíjení plzeňské galerijní scény včetně kultivace mínění o podobě a významu veřejného prostoru (Matej Al-Ali, Tomáš Moravec).  Prezentovaná díla sledují autorské principy, které přesto, že diskutují digitální a nová média, jsou často artikulována skrze mechanické pracovní metody a analogové postupy.

Matej Al-Ali je na výstavě zastoupen dvěma díly. Protiváha (2014-2024) symbolicky konstruuje proces tvorby obrazů pomocí materiálů a jejich vzájemných vztahů. Reaguje na přesycenost digitálními obrazy, která ve výsledku zamezuje přístup k jejich původu a účelu. Prostor expozice je polarizován na dvě části. Na jedné straně zdi vidíme mechanismus, na druhé výsledný chladný betonový obdélník. Mechanismus skutečně odlil obraz a obě části jsou v rovnováze jak prostorové, tak ideové, protože jsou prezentovány rovnocenně a v celistvosti. Divák je tedy přítomen ději, který již proběhl a přesto, že je mu nabídnuto se s ním seznámit, nemá žádné prostředky k tomu, aby jej nějakým způsobem ovlivnil nebo zvrátil. Nezbývá než ho pasivně přijmout. Na rozdíl tomu interaktivní instalace Z rotujícího hlediska (2019-2022) návštěvníkovi galerie umožňuje v reálném čase ovládat video točením klikou, které ale zároveň brousí vystavenou sádrovou sochu na prach. Pohyblivý obraz, ke kterému se vztahují naše stereotypní představy o linearitě času, je zde více než příznačně doveden do absurdity, kdy se bez aktivní spoluúčasti diváka žádný děj odvíjet nemůže. Opakovaně, pomalu ani pozpátku. Přirozenost jednoho média se zde prolíná pozvolna do druhého a jejich vlastnosti začínají být společné i přesto, že socha je ze své podstaty statická a existuje nezávisle v prostoru a čase na rozdíl od digitálního média filmu.

Ve vytvořeném prostředí s názvem Zpomalování zážitku (2024) nás Tomáš Moravec konfrontuje s variací své předchozí práce realizované v roce 2023 v polském Krakově, kde pomocí textů umístěných v rozšířené realitě komentoval probíhající proměnu městské krajiny v souvislosti se stavební činností nedaleko sídliště Nowa Huta. Jejich záznamy viditelné pouze v daném místě a jen skrze aplikace mobilních zařízení procházejících návštěvníků, se posléze staly obsahem zde prezentované video-instalace. Portálový jeřáb v jejím středu drží stavební panel s promítaným dokumentačním sestřihem. Zvuková stopa vysílá ozvěny proměňující se krajiny města do prostoru galerie. Nad pokrouceným kusem ocelového plechu se vznáší zpřítomněný textový komentář, malý rotující prstenec textu: „perceive utopia as a method“. Autor mění předchozí kontext námětu. Posouvá jeho původní funkcionalitu ze širokého významového spektra urbánní periferie směrem k jednotlivým jeho částem, detailům a materiálům, jako nositelům jasně artikulovaného sdělení: „vnímejte utopii, jako metodu“.

Shelf (2012-2020) je jednou z prací, kterými je na výstavě zastoupen Michal Pustějovský. Jde o světelnou instalaci, která vznikla úpravou objektu nalezeného v jednom prázdném domě v Jeruzalémě. Pravidelný rastr se vizuálně proměňuje v závislosti na postupných krocích celkové matematicky určené operace. Při změně jednoho stavu za sekundu bude trvat 34 865 let, než se celý cyklus možných variací vyčerpá. Náhoda a zároveň nutnost, se kterou jednotlivé stavy vyplňují programem stanovený scénář, dělá z této instalace již vlastně člověkem neuchopitelný abstraktní obraz času. Zároveň však víme, že spěje ke svému určenému konci. Co se ale stane, až k němu dojde, neví nikdo z nás. Luminous Echoes (2024) spojuje principy fyziky s uměním. Název odkazuje na vizuální stopu, kterou kyvadlo zanechává na fluorescenčním povrchu. Každá náhodná trajektorie světelného zdroje je unikátní ozvěnou jeho pohybu, ve kterém se odráží proměnlivost vnímání reality v závislosti na efemérnosti času. Podobně jako Foucaultovo kyvadlo, historický experiment demonstrující rotaci Země, i tato instalace používá kyvadlo ke zkoumání širších fyzikálních a filozofických konceptů. Zde však překračuje roli pouhého demonstranta a stává se aktivním tvůrcem uměleckého vyjádření.

Roman Štětina se ve svých aktuálních pracích věnuje rušivým optickým efektům, které vznikají překrýváním nebo interferencí dvou pravidelných a jen málo odlišných rastrů. Pro vizualizaci moiré používá jutové nebo textilní sítě, které přes sebe vyplétá do kovových rámů o poměrech ne náhodou odkazujících k obrazovkám a displejům. Tento efekt je totiž běžně vidět v televizorech, zpravidla když má člověk na sobě oděv s nějakým jemným vzorem, který může interferovat s tvarem světelných snímačů. S rostoucím rozlišením záznamových zařízení k němu dochází ve stále jemnějších strukturách. Tento optický klam byl využíván již v prekinematogra?ckých aparátech nebo módě a divák ho může na objektech pozorovat díky svému přirozenému pohybu prostorem. To může zpětně zdůrazňovat fyzickou polohu díla, která nabádá až k haptickému ohledávání tématu, výstupu a realizace, pro kterou je charakteristický zejména důraz na materiální a percepční aspekty v nejnovějších dílech inspirovaných estetikou raných radiopřijímačů, s čímž je spojeno také rozšíření škály materiálů o překližky, plech anebo umělé hmoty používané při výrobě reproduktorů a bas-kytarových komb.  

Viktor Takáč se v díle Oblivion (2024) identifikuje s divákem prostřednictvím herního rozhraní umožňujícího v reálném čase procházet a aktivně strukturovat prezentovaný obsah virtuální architektury. Interaktivní instalace tak vymezuje množinu výchozích podmínek daných jejich tvůrcem aktivnímu uživateli, který je svým vlastním rozhodováním reflektuje a často i rozšiřuje. Tento tvůrčí dialog autor zkoumá prostřednictvím krátkých sekvencí volně vycházejících z jeho osobních zkušeností při terapeutických setkáních. Intuitivní rozhodování je zde v přímé souvislosti s vynořujícími se podvědomími obrazy, odrážejícími aktuální stav kolektivního nevědomí stejně jako možnostmi vnímání všudypřítomných mediálních obsahů. Autora zajímá, jakými metodami se divák vůči takovým pohyblivým obrazům vymezuje, a naopak – jakou schopnost měnit pozorovatele tyto obrazy mají. Strategicky tak naznačuje možné alternativní postupy sdílení, na bázi odpoutané, od v dnešní době, převládajícího významu takového způsobu přenosu informací. Digitální rozhraní vzniklo ve spolupráci s BCAA kolektiv.

Práce autorů se vyznačují podobným charakterem konzistentním v čase, v úsilí vytrvat a neslevit v nárocích na sebe a ani na diváka, který většinou sice moc nereaguje, ale vše sleduje. Skupinová senzibilita kolektivní výstavy však na něj v tomto ohledu klade nároky ještě ve schopnosti se vyrovnat s prezentovanými rozličnými mediálními artefakty, nutně po něm požadujícími odlišnou míru a způsob participace. Jeho recepce, jakožto aktivního účastníka výstavy, je totiž v důsledku nedílnou a potřebnou součástí výsledných děl. 

West Point je dlouhodobý projekt představující umělce, jejichž tvorbu pomáhalo formovat prostředí Plzně a Západních Čech. „Západní bod“ se tak stal jedním z referenčních prvků jejich vizuálního, koncepčního a kritického uvažování, jehož výsledky je možné jednotlivě i s ohledem na vzájemné vztahy sledovat dodnes. Právě tato společná zkušenost je východiskem výstavy s ambicí nejen představit aktuální práce a témata, k nimž se vztahují, ale zároveň upozornit na vliv západočeského regionu a jeho metropole – jako lokálního centra – s faktickým dopadem na formování současné výtvarné scény.

Matej Al-Ali (*1985, Bardejov) se vyjadřuje skrze objekty, videa nebo performance. Nejčastěji však tato média propojuje v instalační celky a funkční systémy. V letech 2005 – 2010 studoval Multimediální design a Prostorovou tvorbu na Ústavu umění a designu na Západočeské univerzitě v Plzni u Adély Matasové a pokračoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze v ateliéru Intermediální konfrontace pod vedením Milana Saláka a Jiřího Davida, kde absolvoval v roce 2014. Účastnil se stáží pod vedením americké umělkyně Yumi Janairo Roth, která je známá svými sochami a projekty reagujícími na lokalitu, které zkoumají témata hybridity, imigrace a vysídlování, dále v roce 2008 na Letní akademii v německém Plauen pod vedením maďarské výtvarné umělkyně Dóry Maurer, která pracuje téměř ve všech médiích, od filmu a fotografie po malbu, performance a sochařství a v roce 2009 navštěvoval ateliér Fotografie na Technological Educational Institute v řeckých Athénách. Absolvoval rezidentní tvůrčí pobyty v Maďarsku a na Slovensku. Umělecká práce Mateje Al-Aliho má intermediální charakter. Vystavuje od roku 2007. Žije a pracuje v Buštěhradě. 

Tomáš Moravec (*1985, Praha) definuje svoji práci jako vizi vztahových situací, které souvisejí nejčastěji se změnou diskurzivního vnímání prostoru. V letech 2005 – 2010 studoval Ústav umění a designu na Západočeské univerzitě v Plzni, obor Multimediální design v ateliérech Adély Matasová, Dušana Zahoranského a Michala Pěchoučka. Účastnil se stáží pod vedením americké umělkyně Yumi Janairo Roth v roce 2007 a dále v roce 2008 na Letní akademii v německém Plauen stáže pod vedením maďarské výtvarné umělkyně Dóry Maurer. V témže roce navštěvoval ateliér na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě, pod vedením maďarského umělce Szábolcs Kiss Pála. V letech 2010 – 2012 absolvoval Akademii výtvarných umění v Praze, ateliér Intermedia 2 u Jiřího Příhody. Během studia na pražské Akademii výtvarných umění se zúčastnil semestru v ateliéru hostujícího profesora Marcuse Geigera. V rámci tvůrčích rezidentních pobytů pracoval v Budapešti, Vídni nebo New Yorku. V roce 2008 se stal finalistou Ceny Jindřicha Chalupeckého a za své dílo byl oceněn Cenou čtenářů časopisu Reflex. V témže roce získal divácké ocenění na Mezinárodním filmovém festivalu v Bratislavě. V roce 2009 byl finalistou Ceny EXIT, v roce 2015 byl oceněn cenou Václava Chada a v roce 2017 získal Gascar Prize, ocenění udílené v rámci Mezinárodního bienále humoru a satiry v umění v bulhraském Gabrovu. Od roku 2015 vyučuje v ateliéru Prostorové tvorby na Katedře výtvarné kultury a textilní tvorby, Pedagogické fakulty, Univerzity Hradec Králové. V roce 2016 zahájil doktorské studium na Akademii výtvarných umění v Praze. Prostor pro něj reprezentuje myšlenku, která je ve své funkci chápána neměnně. Autor ji svými zásahy dekonstruuje a znovu aktivuje. Vystavuje od roku 2007. Žije a pracuje v Praze.

Michal Pustějovský (*1984, Frýdek – Místek) je absolvent pražské Akademie výtvarných umění, ateliéru Nových medií u Markuse Huemera. Zúčastnil se studijní stáže v Berlíně na Universität der Künste v ateliéru Joachima Sautera, poté na jeruzalémské Bezalel Academy of Arts and Design. V roce 2011 získal za svou diplomovou práci prestižní cenu London Connext Award. V roce 2013 byl rezidentem v Portuguese Club of Arts and Ideas v Lisabonu. Autorova práce se světelnými a kinetickými objekty odkazuje nebo se přímo vztahuje k teoriím kvantové fyziky a virtuálnímu světu pravděpodobnosti. Je poháněna vůlí odhalit a definovat základní principy našeho bytí a zobrazení stavebních kamenů časoprostorového vesmíru. Sochařské instalace, které vytváří, jsou často ručně vyráběné s využitím analogového mechanismu, který hraničí s vývojovým designem. Proces, odvozený z open-source technologií a digitálního kódování, připomíná vědecké metodologie a experimenty. Dalším určujícím prvkem jeho tvorby je použití opakování, cykličnosti a redukce jevů, které dodávají jeho dílům minimalistickou estetiku. Od roku 2022 vyučuje Interaktivní design na Fakultě umění a designu Ladislava Sutnara na Západočeské univerzitě v Plzni. Vystavuje od roku 2008. Žije a pracuje v Praze.

Roman Štětina (*1986, Kadaň) ve své tvorbě citlivě propojuje zájem o zvuk a mluvené slovo, zejména ve vztahu k rozhlasovému, popřípadě televiznímu vysílání, a silnou vizuální stránku s ním spojených předmětů či situací, které zachycuje prostřednictvím videa, instalace, audiovizuálních intervencí či dalších médií. V letech 2005 – 2006 studoval Humanistiku na Filozofické fakultě Západočeské univerzity v Plzni a v letech 2006 – 2009 na Ústavu umění a designu Západočeské univerzity v Plzni v ateliérech Michala Pěchoučka, Dušana Zahoranského a Adély Matasové. V roce 2015 absolvoval Akademii výtvarných umění v Praze v ateliéru Intermédia 3 pod vedením Jirky Skály a Tomáše Vaňka, kde od roku 2017 pokračuje v doktorském studiu. V letech 2013 – 2015 navštěvoval ateliér Judith Hopf a Douglase Gordona na Städelschule v německém Frankfurtu nad Mohanem. Během studia podnikl stáže na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě a na Akademii výtvarných umění v Praze v ateliéru hostujícího profesora Marcuse Geigera a Floriana Pumhösla. Účastnil se mnoha rezidenčních tvůrčích pobytů a za své dílo získal řadu ocenění u nás i v zahraničí včetně prestižní tuzemské Ceny Jindřicha Chalupeckého za rok 2014. Od roku 2016 je asistentem v ateliéru Intermédia 2 na pražské Akademii výtvarných umění. Jeho tvorbu charakterizuje vztah k archivnímu materiálu, který aktualizuje a přetváří do výrazných realizací. Vystavuje od roku 2008. Žije a pracuje v Praze.

Viktor Takáč (*1982, Přerov) je multimediální umělec, který se zabývá performancí, instalací, happeningy a videem. V letech 2004 – 2007 studoval Mediální ilustraci a Multimediální design na Ústavu umění a designu při Západočeské univerzitě v Plzni a pokračoval na Akademii výtvarných umění v Praze v ateliéru Nových médií Michala Bielického a v ateliéru Intermédia 2 Jiřího Příhody, kde absolvoval v roce 2012. V roce 2005 se zúčastnil studijní stáže na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě na Slovensku v ateliéru Sochy, objektu a instalace a v roce 2011 na Australian National University - School of Art v australské Canberře. Dále studoval na Akademie der bildenden Künste ve Vídni v ateliérech Dorit Margreiter a Constanze Ruhm. Absolvoval rezidentní pobyty v Taipei na Tchaj-wanu, v Egon Schiele Art Centru v Českém Krumlově nebo v ukrajinském Chersonu. Za své dílo získal v roce 2007 ocenění v soutěžní sekci Jiné vize na olomouckém festivalu animovaného filmu PAF a v roce 2013 mezinárodní ocenění ESSL Art Award. V současné době dokončuje doktorské studium na Akademii výtvarných umění v Praze a od roku 2022 je vedoucím ateliéru Multimédií na Fakultě umění a designu Ladislava Sutnara na Západočeské univerzitě v Plzni. Jeho dílo se opírá o dialog, který vede s divákem, a to především v pohyblivém obraze. Vystavuje od roku 2004. Žije a pracuje v Praze.

West Point 2024 - pozvanka.pdf(9,81MB)