Galerie U Bílého jednorožce v Klatovech 

10. 6. –  20. 8. 2023
vernisáž 9. 6. v 18 hodin

 
kurátor:Radek Wohlmuth

Jak název napovídá, výstava malíře Petra Maliny (1976), která monitoruje jeho práce z posledních pěti let, není jen o schopnosti se dívat, ale především o soustředění se na viděné. V tomto ohledu jsou jeho obrazy osobní, přestože možná více vypovídají o příbězích někoho jiného. Subjektivita spočívá také ve výběru motivů. Pohled na ně je naopak objektivní až k jisté nezúčastněnosti. Petr Malina přitom v městské či přírodní krajině nehledá vypjaté okamžiky, které magneticky přitahují pozornost. V naprosté většině případů podává informace o každodennosti, v níž se může skrývat zárodek událostí nebo momentální informace o stavu reality. Jsou to situace, které známe všichni, jen jim obvykle nevěnujeme pozornost. Možná, že ze všeho nejvíc jde tedy o pobídku k tomu, znovu se rozhlédnout.

            On sám svými malbami „pozoruje“ především prostředí, které ho bezprostředně obklopuje. Nejčastěji se jedná o všední zákoutí pražských Holešovic, kde má po léta  ateliér, a čtvrtí, které na ně volně navazují, ať už je to Florenc nebo Trója. Na jeho plátnech se sice někdy objeví například i místa kolem Lipna, Štrbské Pleso, Rostock nebo Londýn, ale i v těchto případech dává Petr Malina přednost anonymním detailům města před jeho nejznámějšími motivy z center. Ani důvody, které ho sem vedou nejsou obvykle nijak výjimečné. Někdy je v roli turisty, jindy jde pro změnu o  procházku s malou dcerou. Navzdory střídmosti malby, která Malinovo vidění posouvá spíš do kategorie univerzálního typu než portrétu místa v krajinářském slova smyslu, není pochyb o tom, že pozorovatelem je umělec.

            Naznačují to preference jeho „pohledů“. Jednou jsou zaměřené na drobné stavební prvky, které nenápadně, ale zřetelně, identifikují odlišný architektonický styl. Jindy zase zoom a fotografický ořez obrazu fasády znamenají úkrok od reality a první stupeň nepředmětnosti. V dalším případě ho zajímá protisvětlo nebo otevřená jemně rozkolísaná vodní hladina. A pak je tu graffiti - vizuální epidemie urbánního prostoru, pobuřující i fascinující zároveň, která se díky jeho malbě stává námětem klasického výtvarného média. I s ním ovšem Petr Malina nakládá aktivně a s vlastní autorskou dramaturgií.

            Nejde mu o přesné citace pieců, ani dokumentaci stylu, tagy vypouští úplně. Graffiti pro něj představuje spíš abstraktní barevný znak, který se spontánně a podle vlastní logiky propisuje do labyrintu ulic. A jestě jedna věc ho na něm zajímá – jeho dočasnost. Tu ostatně čím dál tím ostřeji vnímá i v souvislosti s městem a samotným životem. To co tedy ve skutečnosti vidí a zachycuje na svých obrazech je prchavost, nejistota, pomíjivost okamžiku a mizející svět.

Petr Malina - pozvanka.pdf(0,26MB)