Výstava M. Kotrby (1959) představuje tvorbu zhruba posledních dvanácti let od okamžiku, kdy po letech hledání během studií na přažské akademii našel svou vlastní polohu v příklonu k tradiční sochařské řeči, spojené ze znázorněním lidské postavy. V současném umění jde o přístup poměrně žřídkavý. Autor tak svou prací dokládá, že i dnes lze přijít s novým neotřelým výrazem, navazujícím na dlouhou tradici evropského sochařství.
K výstavě vyšel rozsáhlý katalog ve spolupráci s galeriemi ve Zlíně, Náchodě a Opavě.