Josef Žáček / disturbances

galerie u bílého jednorožce v klatovech 
19. 6. - 15. 8. 2021
vernisáž 18. 6. v 18 hodin

Samostatná výstava jednoho z nejzajímavějších malířů své generace Josefa Žáčka (1951) představuje výběr jeho aktuálních prací z několika posledních let s těžištěm ukotveným v současnosti. Jde o syntetický projekt sestavený z analytických obrazů tak, aby reflektoval aktuální pocit z tohoto úseku dějin a prožívání každodenní skutečnosti i sebe sama. Koncepčně přímo navazuje na dvě poslední velké Žáčkovy prezentace: Anticorps z roku 2017 v Galerii hl. m. Prahy a letošní Surrogate v holešovické Bold Gallery.

Jestliže se první z nich dominantně zaměřovala především na události, reakce a procesy politického i sociálního charakteru, aby skrze ně dekódovala globální společenské jevy, druhá se naproti tomu cele orientovala na téma lidského těla vnímaného pragmaticky jako funkční organický nástroj sloužící k uskutečňování předchozích dějů. V obou případech si Josef Žáček udržuje přístup věcného nezúčastněného pozorovatele, který nepodléhá emocím a prostřednictvím své malby spíš konstatuje, než aby o věcech zaujatě vyprávěl.

Přestože ve svých obrazech nezřídka přímo cituje z reality, nepodléhá při tom narativní doslovnosti a nebrání mu to vyjadřovat se metaforicky. Jeho kompozice bývají zaměřené na detail či sumárně pojatý motiv bez prostorového kontextu, takže mají automaticky spíš povahu přirozeného univerzálně platného symbolu, než popisného mimetického zobrazování. Oba cykly spojuje potlačená barevnost i formální přístup, které z nich vytvářejí prostupný, vzájemně se doplňující, provázaný a především vrstevnatý celek. Ten je jednou zaměřený vně, podruhé naopak dovnitř jedince a vztahuje se jak k obecné, tak individuální sféře.

Jakkoli každá série samozřejmě funguje sama za sebe, teprve dohromady vytvářejí komplexní obraz a plnohodnotnou výpověď, i když ta nemusí být zrovna povzbudivá. Ne náhodou název výstavy odkazuje právě k poruchovosti doby. Josef Žáček je malíř temných forem a i tato skutečnost určitě přispívá k tomu, že se nepříliš optimistická zdá být také jeho zpráva o našem „tady a teď“. Pravým důvodem je ovšem fakt, že jen poměrně věrně odráží dějinnou situaci, v níž se momentálně nacházíme.

Je pro ni typické především nepřeberné množství informací, které se navíc geometrickou řadou dál nekontrolovaně množí, takže jejich důsledkem nejsou bezpečná orientace a jasný vhled, ale v důsledku zmatení pojmů i hodnot pravý opak, jenž člověka vede k úzkostným stavům, obavám a obsesím. Jejich atakující nadměrnost navíc otupuje až k netečnosti, takže namísto plnosti zůstává prázdnota. Obrazy Josefa Žáčka jsou svou podstatou zkoumavé. Představují tak v pravém slova smyslu přemýšlení malbou, jehož cílem je uvědomění si skutečného stavu věcí.
kurátor výstavy : Radek Wohlmuth

foto a video Ondřej Matějka

zacek_pozvanka.pdf(0,52MB)