Jiří Procházka a Eulalie Polne / BIN KURZ WEG 

Host výstavy: Jan Svoboda
Kurátor: Petr Krátký
Grafické řešení: Matěj Moravec
Trvání výstavy: 3. 4. – 19. 6. 2022
Adresa: Purkrabství hradu Klenová, Galerie Klatovy / Klenová, Klenová 1, 340 21 Janovice nad Úhlavou

 

„Bin kurz weg. Budu na chvíli pryč. Vrátím se až na konci sezóny. Až sluncem vyprahlé cesty zavlaží první podzimní déšť, modré nebe vystřídá šedé, až ona vzpomínka na tebe vybledne jako fotografie za skleněnou výlohou. Je zvláštní, jak čas ubíhá jinak, když jsi blízko a když jsi pryč. Přál bych si, aby to nikdy neskončilo. Aby nikdy nepřišla noc, temnota pohlcující vše dobré, transformující vzpomínky do segmentů nočních můr. Čekám, cestuji časem sem a tam a přitom nikam. Stojím na místě, kde jsi před tisíci lety stála ty. Pálí mě kůže a tečou slzy z očí. Vidím lesklou zbroj a ostří zbraní, slyším zvuk tříštících se kovů, stejně jako cinkání pohárů s lahodným nektarem. Čas není stejně jako budoucnost, budu na chvíli pryč, ale vrátím se, to vím už jistě.“

„Bin kurz weg“ je výstavní projekt autorské dvojice, nedávných absolventů Katedry fotografie FAMU v Praze, Jiřího Procházky a Eulalie Polne, poukazující především na problematiku vnímání a existenci času u fotografie. Ačkoliv oba umělci pracují zejména s formálními přístupy mimo ni, jejich ukotvení můžeme nalézt právě v tomto médiu. Vidíme jakousi snahu o vytvoření univerzálního jazyka ilustrujícího útržky, slovy jinak těžko popsatelný svět.

Fotografie je od svého počátku chápána hlavně jako prostředek umožňující zachytit a komunikovat jedinečný časový okamžik. Historicky byla tato premisa určující ve vztahu fotografie ke klasickým formám uměleckého projevu, malířství, sochařství, avšak s postupným vývojem nových médií dochází dlouhodobě k přehodnocování takového druhu chápání. Autoři pracující s tématem fotografie se tak již nevztahují pouze k vlastnostem, které jsou mu vlastní, ale stále častěji se stává obsahem jejich uměleckého zkoumání kritické uvažování o něm. Nahlížejí na problematiku fotografického výstupu v kontextu jeho vnitřních struktur a paměti, které se díky jejímu masovému rozšíření rozpouštějí samy v sobě.

Díla vytvářejí pomyslnou časovou smyčku kombinací historizující a současné estetiky. Reagují tak na aktuální trend znatelný napříč vizuální kulturou, která často čerpá inspiraci v období medievalismu nebo fantasy. Vystavené práce se zamýšlejí nad vztahem fotografie, malířství nebo sochy, potažmo jejich existenci ve společném prostředí. Odkazují k absenci fyzického materiálu nebo děje stejně tak, jako je klasická nebo digitální fotografie pouze jejich reprezentantem. Spoluurčují tím charakter místa a naopak místo ovlivňuje je samotné. Je zajímavé sledovat, jak se tato vzájemná provázanost projevuje. Přestože jsou díla ze své vlastní podstaty trvalá, jsou také stále proměnlivá a dočasná.

Setkáváme se s uchopením objektů skrze jejich estetickou kvalitu, která je široce rozkročena napříč časem. Autoři uplatňují nelineární principy, kdy zasazují narativy do od sebe navzájem vzdálených, dobových či kulturních prostorů. Jejich eklektické propojení podtrhuje tento jejich záměr diskutovat strategicky a vsazovat jeho hranice do jasně definované struktury. Autoři cíleně upozorňují na bytostné omezení fotografie jako výseku krátkého časového okamžiku, který může být bez upřesnění velmi těžko interpretovatelný. V jejich společné tvorbě se jedná o typické téma, symboliky opakující se smyčky nekonečna, které dále rozpracovávají.

Exponovaná galerijní situace je tedy ne náhodou velice podobná klasickému fotografickému procesu. Setkáváme se zde a v danou dobu s transformováním informací do čistě objektového přepisu. Zobrazované předměty částečně, ale ne zcela, pozbývají svůj původní účel a nadále fungují, aniž by ztratily svůj původní obsah, jako reprezentanti svých předobrazů.

Výstava „Bin kurz weg“ ilustruje příspěvek autorů ke stále živému přerodu dlouho platného paradigmatu, a to prostřednictvím obecnějších témat a pop kulturních jevů, které mohou a mají přispět ke snadnějšímu pochopení komplikované, a proto často nepopulární odborné diskuze. Činí tak s nadhledem a poetikou, které jsou pro jejich tvorbu příznačné.

Host výstavy,český fotograf Jan Svoboda, pracoval v 70. a později v 80. letech 20 století způsobem zdůrazňujícím objektovost fotografického výstupu a stal se tak jedním z prvních průkopníků nezobrazivé fotografie. Jeho kompozice z této doby zachycují fragmenty, útržky nebo celé stohy fotografických zvětšenin, tematizujících fotografii v kontextu výtvarného umění. Známé jsou pak především snímky stočených rolí fotografií, dovolující divákovi nahlédnout pouze na jejich část. Zájem o dosažení dojmu objemu a hmotnosti zobrazovaných objektů je charakteristický nejen pro práci Jana Svobody, ale i pro fotografii samotnou a přibližuje ji tím právě třeba k sochařství. Jedná se o jednu z elementárních vlastností tohoto média, se kterou autor záměrně pracoval. (Jan Svoboda, Předobraz V., 1973, Galerie Klatovy/ Klenová)

 



foto Jiří Procházka