Malíř, grafik, ale i básník J. Mědílek (1954) žije ve Zblově u Náchoda. Věnuje se téměř výhradně krajinomalbě, krajina je mu ovšem tématem, nikoliv námětem. V jeho obrazech nejde o podobu konkrétní scenérie, ale spíše o vyjádření toho, že skutečnost světa je nám zvláště silně předložena a otevřena v podobě krajiny. V posledních letech se jeho obrazy opět proměnily, dozněl v nich svár světla a temnoty a vztah krajiny a světla dospěl k dalšímu dějství, ve kterém světlo ovládá scenerii tak, že jí vnitřně prostupuje. V tlumené škále převažují zeleně a šedi, nicméně světlo obrazů jistě a překvapivě silně vyzařuje. Podoba krajiny je velkoryse zjednodušena v jasné, vyrovnané a idealizující zkratce. Není zde přítomen jen ten či onen kraj či místo, ale jakoby sebrán a zviditelněn svět v celku, ve svém základním rozvržení země a nebes a jejich věčné sounáležitosti.