Hrad a zámek Klenová

Kurátoři výstavy: Petr Krátký a Ilona Víchová

Grafické řešení: Anežka Hrubá Ciglerová

3. 4. – 10. 7. 2022 (venkovní expozice do 18. 9. 2022)

Doprovodný program k výstavě:

14. 5. 2022, 14:00

Výtvarná dílna pro děti na téma Podoby zobrazení lidské figury ve výtvarném umění

 28. 5. 2022, 17:00

Komentovaná prohlídka s kurátory výstavy Petrem Krátkým a Ilonou Víchovou v rámci Muzejní noci

18. 9. 2022, 15:00

Křest monografie Jana Hendrycha a přednáška Ilony Víchové Jan Hendrych – dílo a jeho význam v kontextu umění druhé poloviny 20. stol.

Jan Hendrych patří k umělecké generaci, která svůj výtvarný názor formovala v tíživém klimatu propagandistických padesátých let a velkou část svého života tvořila v nehostinných dobách normalizace a komunistického režimu. Není divu, že tito umělci hledali pevné body v meziválečné avantgardě a navazovali zpřetrhané souvislosti nejen s myšlenkami zakladatelů moderny, ale i s odkazy více než tisícileté evropské kultury. Respekt k minulosti přinášel Hendrychovi podněty nejen pro sochařské úvahy, ale podněcoval i zájem o restaurování sochařských památek, zejména barokních. V dobách politických represí, kdy představitelé neoficiálního výtvarného proudu tvořili bez možnosti veřejné prezentace, stejně jako bez příležitosti pedagogicky působit, se Jan Hendrych intenzivně věnoval restaurátorské praxi. Ovšem restaurování pro něj neznamenalo jen zdroj obživy, ale především cennou zkušenost, z níž paralelně čerpal poznatky pro své dílo.

Jan Hendrych studoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze (1955–1961) v sochařském ateliéru Josefa Wagnera a Jana Kavana a absolvoval aspiranturu na Akademii výtvarných umění v Praze (1964–1967) pod vedením Karla Hladíka a Karla Lidického. Vedle samotného školení jej ve výtvarném směrování utvrzovaly hovory se sochařem Josefem Kaplickým, estetikem Dušanem Šindelářem i zprostředkované názory zahraničních současníků, jako byli Henry Moore, Marino Marini nebo jejich předchůdce Medardo Rosso. Hendrychův respekt k humanistické tradici a dědictví velkých sochařských epoch přirozeně vyústil v celoživotní téma lidské figury, která se pro jeho tvorbu stala příznačnou. V okruhu generačních souputníků, kam patřili zejména Jan Koblasa, Aleš Veselý nebo Karel Nepraš, představuje Jan Hendrych osobitou polohu figurálního sochařství, vystavěnou na modernistické tradici a výrazovém a technologickém experimentu. 

Zájem o figuru a navození nového vztahu skutečnosti a člověka, který se v evropském kontextu označuje jako nová figurace, byl Janu Hendrychovi přirozeně blízký a svojí tvorbou se do tohoto proudu také řadí. Ovšem samotná lidská figura či portrét nejsou hlavním cílem Hendrychova sochařského sdělení. Umělec ji vnímá jako prostředníka pro vyjádření životní situace člověka a stavu jeho mysli v konkrétním okamžiku. Je pro něj symbolem lidské mytologie, přičemž všedním úkonům z každodenního života dodává závažnost a soustředění.

Hendrychovo sochařství se od počátků ubírá dvěma cestami, které se v mnoha bodech prolínají. První vyrůstá z čistě modernistické tradice, druhá se vine cestou dadaistického a groteskního jazyka, kdy je figura stavěna do typicky civilistních situací (např. Sedící s pivem, 1968). V těchto případech těžko odoláme srovnání se sochami amerického pop-artisty George Segala, který zobrazoval lidi na lavičkách či v baru. Ovšem segalovská strnulost se u Jana Hendrycha propojuje s barokní dynamikou a emocí, často zdůrazněných užitím červené signální linie, která váže prostor sochy s prostorem okolí.

Převažujícím materiálem je u Jana Hendrycha sádra a důležitým výrazovým prostředkem textilní struktura vytvořená odlitím molitanu či vlnité lepenky. Výjimkou není ani využití konkrétních předmětů z běžného života, např. novin, pivního půllitru, které zdůrazní jednak emotivnost a jednak jadrnost výrazu. Vedle sádrových soch ovšem vznikaly i práce uplatňující zcela odlišné materiály, a to zejména ve vazbě na umělcovu účast na sympoziích. Téměř legendárním počinem bylo Artchemo ve Východočeských chemických závodech v Pardubicích v roce 1969, kde se umělci zabývali možnostmi využití umělých hmot v umění. Jan Hendrych zde vytvořil soubor několika děl z polyesteru a plexiskla, v nichž vedle tvaru hraje nosnou roli průsvitnost plexiskla a červená barva obtékající hmotu (např. Sedící s myšlenkami, 1969).

Vedle tematické linie figur a portrétů se paralelně vynořují další motivické okruhy. Výrazný je například motiv prázdného pohozeného kabátu (např. Kabát, 1977), z něhož cítíme existenciální úzkost, nejistotu a křehkost moderního člověka v soukolí mocenské ideologie. Nosný je taktéž okruh mostů, studní a bran, který dokládá Hendrychovu citlivost pro navození nejen historického, ale i filozofického kontextu díla.

Výstava s věcným názvem „Jan Hendrych – 85“, realizovaná k příležitosti nedávného umělcova jubilea, je nahlédnutím do několika tematických okruhů Hendrychova díla: portrétních hlav, figur, kabátů, mostů a bran. Přestože nemapuje umělcovu výtvarnou cestu v plné šíři, jasně vypovídá o způsobu jeho myšlení, přístupu k tvorbě a životu. V neposlední řadě prozrazuje umělcovo zaujetí každým sochařským úkolem a až zarputilou snahu o nalezení co možná nejadekvátnějšího výtvarného řešení. Tvorba Jana Hendrycha totiž nic nepředstírá. Nekalkuluje. Jednoduše prýští z touhy tvořit a z přirozené potřeby uznávat hodnoty již vytvořené. Založena je na erudovanosti, vnitřní kontinuitě a respektu k tradici. Přesto však neztrácí notu spontaneity a radosti z práce. Proto není divu, že v současném, pandemií usmýkaném světě funguje Hendrychovo dílo jako zřetelný ukazatel, že nejzásadnější roli v každé lidské aktivitě hraje ryzost prožitku. Snad tato výstava napomůže nám – mnohdy vyčerpaným a dezorientovaným – divákům nalézt cestu k poznání skutečně trvalých hodnot a inspiruje nás k opravdovosti a hloubce nejen myšlenek, ale i činů.

Partneři výstavy

Galerie hlavního města Prahy, Národní galerie Praha, GASK - Galerie Středočeského kraje, Muzeum umění Olomouc, Východočeská galerie v Pardubicích, Galerie výtvarného umění v Chebu, Galerie moderního umění v Hradci Králové, Severočeská galerie výtvarného umění v Litoměřicích, Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě, Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem, Alšova jihočeská galerie, Galerie umění Karlovy Vary, Museum Kampa – Nadace Jana a Medy Mládkových, Muzeum města Brna, COLLETT Prague | Munich, Nadační fond 8smička, soukromá sbírka SAF a další