Gustav Fifka z Klatov (1945) je jedním z mála keramiků, kteří se vyjadřují figurativně. V jeho objektech či reliéfech vystupují charakteristické postavičky oblých údů a hladkých kulatých tváří, rozpohybované natolik živě, jakoby ani nebyly z materiálu, který se sice výborně hodí ke zhotovování džbánů a dlaždic, ale jemné detaily s ním jdou vyjádřit jen velmi obtížně. Gustav Fifka vyvinul vlastní metodu, v níž uplatňuje jemnou modelaci i virtuózní, doslova malířskou práci s glazulami. V Klatovech představí cyklus, v němž vzdává poctu svým uměleckým láskám, z části jde přímo o parafrázi slavných obrazů. A vedle nich jsou tu i antipocty, které autor podle svých slov věnoval těm, ´´kteří nekonali to, co konat měli, a konali to, co konat neměli´´.