Galerie U Bílého jednorožce

29. 9. - 24. 11. 1991

Běla Kolářová 

Kdyby Běla Kolářová nebyla také manželkou Jiřího Koláře, byla by jistě dávno často vzpomínána mezi nejvýznamnějšími českými umělkyněmi. Vedle Kolářovy nepočitatelné a vnitřně nesmírně strukturované tvorby působí její ,,normální " pracovní rozsah jako menší, než ve skutečnosti je. Podíl umělkyně na tom, co bylo a je aktuální v českém umění od počátku šedesátých let, zůstává ale zřejmý a neopomenutelný. Jako první česká fotografka na přelomu let padesátýcha šedesátých překročila hrance fotografie jako média, předučeného k zobrazování něčeho, a  využila je v jeho nejspecifičtější podobě, totiž jako zdroje světla, díky kterému může být vytvořena nová realita. Vytvářela různé drobné, více či méně transparentní struktury - posloužily jí místo negativů. Toto tvůrčí období bychom mohli charakterizovat jako překonání charakteristik informelu a nové, ryze estetické uplatnění struktury. Do té byl pak vnášen nový skladební řád, nejradikálnějí třeba ve fotogramech s motivem kruhů, vznikajících postupným záznamem pohybu.

Jiří Kolář 

Jiří Kolář zvolna přicházel na své nejdůležitější postupy již od čtyřicátých let. Od počátku  uplatňoval metodu deníku. Sbíral motivy, které ho zaujaly a pak je použil, když nápad dozrál. Nejvíc vlastních technik však vymyslel v období od konce padesátých do druhé poloviny šedesátých let. Jejich předchůdci se staly konfrontáž, raportáž a nalezená koláž, v nichž řadil reprodukce vystřižené z časopisů podle určitých vztahů a s nimi souvisejících pravidel.

            Kdysi řekl, že slovo pro něj v určitém období ztratilo původní význam a že se rozpadlo, protože bylo zneužíváno. Tehdy si uvědomil, že písmena nebo čísla lze využít jako vizuální znaky bez dalšího obsahu. Vytvářel tedy (jak on říkal) evidentní poezii, což byla podle něj každá poezie, která nebyla vyjádřená slovy. Vždy mu šlo také o prolínání různých epoch dějin umění. Propojoval například motivy z barokních obrazů s obrazy velkých mistrů 20. století. Principy, které rozvíjel v psané poezii, využil i ve vizuálním projevu. Přitom nespoléhal jen na strohý řád, ale přirozeně uplatňoval také poetickou představivost a hravost a vycházel z pozorování všedního života.

Ve své výtvarné tvorbě Kolář pracoval se skalpelem, barvy nahrazoval potištěným papírem a lepidlem. Jeho koláže – obrazy, reliéfy, objekty, vytvářené metodami roláže, proláže, muchláže, chiasmáže, asambláže aj. jsou průnikem do mnohých sfér lidské existence.