Kostel sv. Vavřince v Klatovech
14. 3. – 8. 6. 2025
kurátor: Petr Krátký

Jaké obrazy konstruují náš svět?
Co na jejich základě ještě může umění sdělit?
Jak formulovat dnešní a budoucí vizuální podobu reality?
Je stále možné vnímat současnou dobu prostřednictvím ikonografie Sixtinské kaple?

Nejen na tyto otázky se pokouší odpovědět nejnovější díla z autorova připravovaného projektu „Sixtinská kaple je mrtvá“, která tematizují výpovědní možnosti současného výtvarného umění a lehce ironickým, ale zato srozumitelným jazykem diskutují symbolické příběhy o naší dnešní společnosti.

Výstava vůbec poprvé představuje jedno z těchto děl, monumentální sochu postavy Rockyho Balboa ztvárněnou v jeho ikonické vítězné póze. Je vytvořena z bezmála 50 000 kusů VHS kazet a odkazuje na filmový boom v tehdejším Československu počátkem 90. letech 20. století. Jako taková je nostalgickým mementem doby, kdy byli zbožšťováni smyšlení západní hrdinové a populární filmy znovu a znovu kopírovány, přičemž tím každý jejich další otisk částečně ztrácel původní jiskru a lesk hvězdného Hollywoodu. Použité nosiče, tvořící její povrch, společně vytvářejí dojem deformovaného obrazu, stejně jako se původní kvalita originálu během opakovaného přenosu postupně vytrácela.

V době přeplněné audiovizuálním šumem se tak může jevit i dnešní realita.

Objekt je součástí širší koncepce autorova životního tématu, kterým je snaha formulovat žitou a nadcházející vizuální identitu světa. Naše myšlení, vnímání a rozhodování ovlivňují především mediální obrazy, které nás denně a v nekonečném množství obklopují. Jan Kadlec odhaluje jejich častou banalitu, kterou transformuje do prací nečekané krásy, v nichž se snaží o zhuštěný výklad smysly interpretovaných sdělení a klade divákům otázku, zda je umění stále aktivním zrcadlem naší přítomnosti.

Audiovizuální média a jejich obsahy dlouhodobě přebírají roli umění, redefinují rozpoznatelnou realitu minulosti a utváří tu budoucí, která přinese mnohem užší spolupráci mezi audiovizuálním světem a výtvarným uměním a začlení umělecká díla do pohyblivých obrazů.

Monument Copy byl v tomto smyslu uplatněn v českém celovečerním filmu Amerikánka (2024), kde představoval zhmotněný sen hlavní hrdinky, která na základě nezřetelné fotografie, darované jejím bratrem při odchodu z dětského domova, hledala svého údajného otce. I když nakonec zjistila, že věřila v iluzi veřejného obrazu, tato víra a naděje jí pomohly se vyrovnat se složitou situací a překonat ji. Velikost a jistá neuchopitelnost obra zde formulovala emoci propadu, která se vyjadřuje obrazem mnohem přesněji a snáze než slovy. Hledání cesty k otci je v důsledku i jedním z důvodů vzniku předmětného filmu Rocky (1976), kdy představitel hlavní role a zároveň autor scénáře Sylvester Stallone, čelil v osobním životě podobně těžkému osudu.       

V prostředí sakrální architektury tato socha nabývá opět jiných významů a stává se jakýmsi fantaskním uzavřením celého příběhu, procházejícího si svým vlastním zkreslením na základě opakujícího se vyprávění a to v průběhu doby vyznačující se vznikem spotřební kultury, nejen ve filmu. Přichází novodobý hrdina, nový „Ježíš“ nazíraný optikou současného zdigitalizovaného světa. Jaké ukrývá poselství? Máme se bát nebo smát?

V českém, evropském, ale i globálním kontextu jde o zcela mimořádný počin prezentace umění ve veřejném prostoru. Jan Kadlec je umělcem velkých a zapamatovatelných gest. I pohledem z vesmíru se desetimetrový obr v prostoru barokního kostela jeví jako nepřehlédnutelný.

Jan Kadlec (*1976) svými vizionářskými instalacemi oslnil českou výtvarnou scénu 90. let 20. století. Své zkušenosti poté zúročil jako filmový a scénický výtvarník a také jako výtvarník filmové produkce. V současné době žije střídavě v Praze a švýcarském Luganu, kde založil filmovou produkční společnost K Film Swiss.

Jan Kadlec, Copy, 2021 - 2022, VHS kazety, kombinovaná technika, 950 x 500 x 400 cm

Dílo vzniklo za finanční podpory Nadace PPF, UniCredit Bank a Skupiny ČEZ

Text: Petr Krátký, Lenka Lindaurová
Edit: Petr Krátký

Výstava je součástí festivalu Sochy v ulicích, který v letošním roce představí práce vybraných autorů, kteří během svých studií nebo během svého profesního působení na Akademii výtvarných umění v Praze prošli v letech 1990-1995 sochařskou školou vedenou prof. Hugem Demartinim. Ateliér byl zaměřen na abstraktní sochařství, které bylo různorodým spektrem osobností invenčně reflektováno a často také živě přesahováno.